ProZ.com translation contests »
32nd Translation Contest: "Movie night" » English to Czech » Entry by Lenka Červená


Source text in English

Translation by Lenka Červená (#36791)

To say that I was compelled by Parasite from start to finish is an understatement; its filming style with tracking shots are enthralling. Having watched several Korean films during the London Korean Film Festival, I was familiar with the usual genres employed in such films but Parasite seemed to defy them all! Parasite is comedic, in a quirky way, it is also a thriller, straddles class divisions and also depicts a family tale amongst other genres and is therefore likely to appeal to all ages.

Parasite truly deserves to be watched in a cinema to appreciate its nuances and the stylish cinematography. As a summary, to avoid spoilers, Parasite tells the tale of the interaction between the Park family and the Kim’s, an unemployed family, whose contrasting worlds collide with long lasting consequences.

[...]Bong Joon-Ho manages to pique the audience’s interest with brightly lit shots coupled with the effective use of indoor space, and it is surprising to realise, after the film’s 2 hour 12 minute length, that most of the scenes occur within the Park family’s home. The mundane elements of domesticity are displayed with an intriguing perspective showcasing Bong Joon-Ho’s flair. It is a slow burner but you will revel in its beauty and ingenuity as Parasite convinces that it operates solely on one level but it is in fact multi-layered and depicts social realism with empathy and pathos.

The cast are beguiling to watch, every facial movement and action is accentuated, even the mere act of walking up or down stairs can convey hidden meaning, which the camera fragments. Levels of unease are also created by virtue of that effective use of space with unusual camera angles and dramatic weather conditions ratcheting up that sensation. There is a surreal nature to Parasite, which its score emphasises, and furthermore the film adopts elements of the absurd devised in such an ingenious way which is truly cinematic magic. Parasite’s apparent eeriness will certainly keep you riveted and would not feel alien to the Twilight Zone school of filmmaking.

The actors are very impressive and add breadth to their roles creating relatability whilst seeming effortlessly cool. When Ki-Woo and Ki-Jeong Kim were working within the Park family home as private tutors they certainly epitomised this level of nonchalant, understated authority creating an aura of mysticism with the unspoken, almost mythical, tutoring techniques employed. Quite simply, the actors Park So-Dam and Choi Woo-Sik, as Ki-Woo and Ki-Jeong, are compelling to watch in the different directions that Parasite follows and they carry these performances seamlessly thereby inviting the audience to be on their side.

[...]Parasite is a remarkable piece of extremely skilful filmmaking, it is simply a must see film, and so I am looking forward to re-watching the film on its UK general release date.
Říct, že mě film Parazit bavil od začátku do konce, by bylo příliš slabé: způsob natáčení a využívání sledovacích záběrů mě naprosto fascinoval. Během londýnského festivalu korejských filmů jsem několik korejských snímků zhlédl, věděl jsem tedy, jaká témata obvykle zpracovávají. Parazit se však tomuhle všemu naprosto vymyká! Svým osobitým způsobem je to komedie, ale i thriller, který překonává třídní rozdíly. Mimo jiné se zabývá i vztahy v rodině, díky čemuž si pravděpodobně najde diváky napříč věkovým spektrem.

Abyste dokázali ocenit všechny drobné vychytávky a moderní styl kamery, měli byste si na Parazita rozhodně zajít do kina. Ve zkratce, abych neprozradil zápletku, tento film pojednává o dvou rodinách, Pakových a Kimových, jejíž členové mají problém najít práci. Jejich nesourodé světy se jednoho dne protnou a setkání bude mít dlouhodobé důsledky.

[...]Pozornost diváků udržuje Pong Čunho jasným nasvícením scény spolu s efektivním využitím vnitřních prostor. Po dvou hodinách a dvanácti minutách filmu si s překvapením uvědomíte, že většina scén se odehrála v domě rodiny Pakových. Každodennosti běžného chodu domácnosti představuje Pong Čunho nanejvýš poutavě a ukazuje tak svůj talent. Příběh se rozvíjí pozvolna, avšak zaujme krásou a originalitou. Parazit se sice tváří, jako by sledoval jen jednu linku, ale ve skutečnosti je to vícevrstvé dílo, které zobrazuje realitu fungování společnosti s empatií a citem.

Obsazení je radost sledovat. Veškerá mimika, každý pohyb, na všechno se klade důraz – i pouhá chůze po schodech má skrytý význam, což kamera zdůrazňuje nesouvislými záběry. Různě intenzivní nepříjemné pocity prožívá divák i díky efektivním záběrům prostoru s nezvyklými úhly kamery a díky dramatickým projevům počasí, jež tyto pocity jen umocňují. Parazit působí surrealisticky, což zdůrazňuje i hudba k filmu. Snímek navíc využívá natolik důmyslně kreativní prvky absurdity, že je možno je označit za skutečné kouzlo filmu. Zřetelně znepokojivé vyznění vás jistě udrží v napětí – ne nepodobné stylu natáčení Zóny soumraku.

Výkony herců působí velmi sugestivně. Propůjčují postavám další rozměr, díky němuž se s nimi snadno ztotožníte, a přitom působí naprosto přirozeně. I Kiu a Kim Kidžong jakožto soukromí učitelé v rodině Pakových intenzivně navozují dojem nenucené, nenápadné autority, jež kolem sebe prostřednictvím blíže nedefinovaných, téměř tajemných vyučovacích metod šíří tajemnou auru. Herce Paka Sodama a Čchö Usika, stejně jako I Kiua a Kidžonga, se zaujetím sledujeme ve všech situacích, v nichž se ve filmu ocitnou. Hrají přirozeně a nenuceně, divák k nim pociťuje sympatie.

[...]Parazit je výjimečný snímek nesmírně nadaných filmařů. Patří k těm filmům, které si nesmíte nechat ujít, a já se proto těším, až jej po oficiálním uvedení do britských kin uvidím znovu.


Discuss this entry